• Znalostní testy
• Milionář
• Zábava
• Zajímavosti
• Hory

Alpy

evropské velehory

10 nejvyšších vrcholů

1. Mont Blanc (4 807 m)
2. Dufourspitze (4 634 m)
3. Nordend (4 609 m)
4. Zumsteinspitze (4 563 m)
5. Signalkuppe (4 556 m)
6. Dom (4 545 m)
7. Liskamm (4 527 m)
8. Weisshorn (4 505 m)
9. Täschhorn (4 490 m)
10. Matterhorn (4 478 m)

Stručný popis (zdroj: encyklopedie wikipedia)

Samotný název "Alpy" je vlastně obecné označení velehor, který pochází z keltského výrazu "alp", což znamená vysoké horstvo. Celé pohoří se táhne v šířce od 130 až 260 kilometrů v délce kolem 1200 kilometrů celkem přes sedm států od francouzské riviery až k Vídni a zaujímá rozlohu kolem 180000 km2. Řeka Rýn na švýcarsko - rakouských a švýcarsko - lichtenštejnských hranicích a přibližná spojnice Lichtenštejnska s italským městem Como vytyčuje hranici mezi dvěmi základními podcelky: Západní a Východní Alpy. Obecně lze říci, že hory Západních Alp jsou vyšší a mají strmější svahy. Mont Blanc na italsko - francouzských hranicích je se svými 4807 metry je nejvyšší vrchol Evropy (nepočítáme-li Elbrus s 5642 metry).

Počátek vzniku se datuje do doby kolem spodní křídy, kdy se na dno geosynklinály, neboli mořské rozsedliny v oceánu Tethys usazovaly sedimenty. Ve třetihorách, asi před 40 až 60 miliony let vlivem natlačováním Africké desky na Eurasijskou začaly vrstvy usazenin vrásnit, tzv. alpínská orogeneze. Výrazné vyzdvihování probíhalo na přelomu třetihor a čtvrtohor. Dalším faktorem modelování pohoří bylo pleistocénní zalednění, po němž nám zbylo pouze něco kolem 3000 km2 ledovců, z nichž největší je 24 km dlouhý Aletschský v Bernských Alpách, četné kary a jezera (největší Bodamské). Intenzita zalednění během posledních staletí stagnuje. V 17. století sílila, v 18. a 19. století kulminovala na zhruba 4000 km2 a od konce 19. století po současnost slábne.

Sněžná čára Centrálních Alp dosahuje 2800 metrů na severním a 2900 metrů na jižním svahu. V této části dosahují nejvyšších vrcholů Ötztaler Alpen (Wildspitze 3772 m n.m.) sahající k švýcarským a italským hranicím. Sem naštěstí zasáhl turistický boom o něco citelněji, než v jiných oblastech, takže na ploše kolem 500 km2 narazíme jen zřídka na známky lidské činnosti, například přehradní nádrž Gepatsch, několik sjezdovek a malé vesničky. Na západě jsou ohraničeny Innem a na východě údolím Ötztal. Za ním pak navazují Stubaier Alpen (Zuckerhütl 3507 m n. m.). V západní části jsou rovněž panenské, ale Brennerský průsmyk (1371 m n. m.), který je ohraničuje z východu dnes slouží jako dopravní tepna z Innsbrucku do italského Bolzana, čili ideální místo na využití svahů pro sportovní a rekreační účely. V tomto průsmyku vedla už v roce 1772 silnice, 1867 železnice a dnes dálnice A13. Dále na východ pokračují Zillertaler Alpen s kvalitními lyžařskými areály v okolí Mayrhofenu nebo na severním svahu hory Olperer (3476 metrů n. m.). Některé sjezdové tratě jsou až 12 km dlouhé.

Ve Vnějších Alpách se s místy věčného sněhu nesetkáváme. Na severovýchodě mezi řekami Inn, Rosanna a Lech se táhne v délce 40 kilometrů romantické horské pásmo Lechtaler Alpen s nejvyšší horou Parseierspitze 3036 m n. m. nad městečkem Landeck. Horská silnice mezi Imstem a Elmenem překonává hřeben v sedle Hahntennjoch v nadmořské výšce 1905 metrů. Častým jevem je skot volně se procházející po silnici, na které jezdí autobusy plné turistů fotografujících a filmujících alpskou scenérii.

Fotografie z Alp